Výhody a nevýhody dvojjazyčné komunikace

Mluví se ve švédštině, angličtině a němčině, takže většinou tyto jazyky znějí spíše jako hluk v pozadí nebo hudba v baru. Až do té doby, kdy uslyšíte slovo nebo frázi, které rozumíte.

Matka, která pokřikuje své dítě v turečtině, najednou něco řekne v němčině. V metru pár finských turistů vloží několik slov anglicky. Kolega telefonující se svou matkou prohodí několik slov švédsky. Co mají všichni lidé společné? Všichni praktikují jemné umění přepínání kódu.

Co je přepínání kódu?

Klasická definice přepínání kódu –  v rámci jediné konverzace se plynule mění řeč mezi dvěma jazyky. Je to běžné v dvojjazyčných společnostech a v dvojjazyčných komunitách.

V širší definici zahrnuje termín přepínání kódu také přechod z formální na neformální řeč a přepínání mezi dialekty a standardním jazykem.

Přepínání kódu vyžaduje, aby člověk dobře mluvil v obou jazycích. Možná se to nezdá být tak zřejmé (přepínání kódu se často považuje za automatický proces), ale existují skutečně spíše konkrétní důvody, proč přepínáme kód – třeba je to neznalost výrazu v cizím jazyce, snazší vyjádření myšlenky v jazyce rodném…

Vaše srdce mluví vaším mateřským jazykem

Často náš první jazyk představuje jisté hodnoty, jako je bezpečí a dokonce i naše „primitivnější“ pocity. Takže když žijeme ve společnosti, která mluví jiným jazykem, spoléháme se na náš první jazyk, abychom mohli vyjádřit určité pocity.

Když mluvíme ve svém druhém jazyce se svým partnerem nebo přítelem a cítíme se unavení, rozzlobení nebo se s něčím nemůžeme vypořádat, automaticky se přepneme do rodného jazyka.

Slovo nestačí

Obvyklým důvodem, pro který kódem přepínáme, je pocit, že existuje jedno slovo, které stručně vysvětluje to, co chceme říct. Bohužel je to v jazyce, kterým momentálně nehovoříme.

Možná, že slovo v jazyce, kterým právě mluvíme, není dostatečně specifické, nebo možná není dostatečně obecné, a proto se přepínáme kódem.