Soudní překladatel

Jestliže se úředního jednání účastní cizí státní příslušník, neexistuje možnost volby mezi běžným a soudním tlumočníkem. Je tomu tak z legislativních důvodů, kdy je zákonem stanovená povinnost jednání jedině v českém jazyce. Stát tedy přenáší vlastní pravomoc na soudní překladatele a ti jej vlastně ve věci tlumočení zastupují.

Taková situace nastává při policejních šetřeních, při uzavírání sňatků s cizinci, při zakládání nových obchodních společností s podíly cizích státních příslušníků či při podpisech smluv. Ke dvěma posledním zmiňovaným aktům dochází u notáře nebo u advokáta, za vzniku notářského zápisu a za účasti soudního překladatele.

Specifika tlumočení na úřadech

Soudní tlumočník respektuje dané podmínky, jimž se musí při tlumočení na úřadech, v advokátních či notářských kancelářích přizpůsobit. Nepřekvapí jej a jeho výkon neovlivní to, že tato jednání jsou většinou doprovázena zdlouhavým čekáním a časovými prodlevami, odehrávají se ve stísněných prostorech či na přepážkách úřadů. Počítá dokonce i s okolním hlukem způsobeným dalšími lidmi a kancelářskou technikou.

Způsob tlumočení u notáře

Soudní překladatel při tlumočení u notáře využívá takzvané konsekutivní techniky. Netlumočí tedy paralelně s řečníkem, ale v jednotlivých úsecích po několika větách. Řečník musí hovořit po částech a ponechat vždy časový prostor, kdy tlumočník převádí to, co bylo vyřčeno, do cílového jazyka. Konsekutivní tlumočení je časově náročnější než simultánní, ale finančně vychází pro klienta příznivěji.