Pozor na legislativu

U překladů knih nejde jen o samotný překlad. Důležité je neopomenout legislativní stranu věci a řídit se autorským zákonem č. 121/2000 Sb. Není radno autorský zákon porušit. Brát v potaz musíte především původního autora knihy, určené k překladu, zvláště pokud je překlad určen k uveřejnění. Překladatelská agentura uzavře smlouvu s překladatelem a další smlouvu tak podepisují zadavatel překladu a překladatelská agentura.

Překlady literárních děl

Jako překladatel tedy nejprve pamatujte na formální stránku věci, a až poté začněte s překladem. Jestliže se vám kniha líbí, máte napůl vyhráno. To, že se překladateli líbí to, co překládá, tvoří u knižních překladů základ úspěchu. Tento aspekt se pozitivně projevuje na výsledném překladu, což u jiných překladů většinou neplatí.

Náročnost tohoto specifického druhu překladu je způsobena také tím, že překladatel nemůže používat moderní překladatelské nástroje, jako je například CAT. Dalším ze specifik je to, že překladatel vytváří spolu s překladem nové literární dílo, přičemž do něj vkládá své vlastní know how. Při volném překladu a za použití modifikace textu zachovává věrohodnost postav, styl vyjadřování autora a kulturní specifika daného prostředí.

Způsob překladu

To, jak překládat knihy, nelze paušalizovat. Způsobů překladu je více, a každý překladatel si jej přizpůsobuje svému vlastnímu stylu. Někdo má otevřeno na ploše počítače více oken, někdo píše přímo do původního textu. Společné je ve většině případů to, že překladatelé používají idiomatické slovníky, protože každý jazyk má své vlastní idiomy. Překlad je volný, a nikdy nemůže být zcela přesný, protože musí být především čtivý a přirozený.