Příběh polyglotského papeže
Když jste papežem, mnohojazyčnost je pro práci velkou výhodou. V knize Genesis je věž Babylonu projektem lidu sjednoceného jediným jazykem, využívajícím jejich společné chápání ve snaze dosáhnout Boha. Bůh však potrestal lid pomatením jazyků, aby jim zabránil dokončit věž.

Zdá se tedy býti vhodné, aby papež – duchovní vůdce, který má za úkol sloužit jako prostředník mezi Bohem a lidstvem, byl historicky trochu polyglot.
Papež František hovoří řadou jazyků, ale není výjimečně dobře vybavený jako polyglot – přinejmenším ve srovnání s jeho dvěma posledními předchůdci. Mluví španělsky, italsky, portugalsky, francouzsky, německy, ukrajinsky, piedmontese (jazykem mluvícím v severní Itálii) a anglicky. Studoval také latinu, biblickou hebrejštinu a biblickou řečtinu.
Jazyk, který mu pravděpodobně dělá největší potíže, je angličtina. Jeho první souboj s jazykem se odehrával v roce 1980, kdy cestoval do Dublinu na svobodný pobyt v Milltown Institute of Theology and Philosophy.
Pro srovnání, papež Benedikt XVI. (2005-2013) byl rodilým německým mluvčím a plynule hovořil italsky, francouzsky, anglicky a španělsky. Znal také portugalštinu a potřebnou latinu, biblickou hebrejštinu a biblickou řečtinu.
Papež Jan Pavel II. (1978-2005) byl nejvíce mnohojazyčný ze všech. Hovořil plynule v italštině, španělštině, francouzštině, angličtině, portugalštině a latině, s pracovními znalostmi slovenštiny, ruštiny, ukrajinštiny, japonštiny a tagalotštiny.
O Velikonocích přinesl pozdrav zhruba v šedesáti jazycích a navštívil 129 různých zemí – více než kterýkoli jiný papež v historii.