Zdá se tedy býti vhodné, aby papež – duchovní vůdce, který má za úkol sloužit jako prostředník mezi Bohem a lidstvem, byl historicky trochu polyglot.

Papež František hovoří řadou jazyků, ale není výjimečně dobře vybavený jako polyglot – přinejmenším ve srovnání s jeho dvěma posledními předchůdci. Mluví španělsky, italsky, portugalsky, francouzsky, německy, ukrajinsky, piedmontese (jazykem mluvícím v severní Itálii) a anglicky. Studoval také latinu, biblickou hebrejštinu a biblickou řečtinu.

Jazyk, který mu pravděpodobně dělá největší potíže, je angličtina. Jeho první souboj s jazykem se odehrával v roce 1980, kdy cestoval do Dublinu na svobodný pobyt v Milltown Institute of Theology and Philosophy.

Pro srovnání, papež Benedikt XVI. (2005-2013) byl rodilým německým mluvčím a plynule hovořil italsky, francouzsky, anglicky a španělsky. Znal také portugalštinu a potřebnou latinu, biblickou hebrejštinu a biblickou řečtinu.

Papež Jan Pavel II. (1978-2005) byl nejvíce mnohojazyčný ze všech. Hovořil plynule v italštině, španělštině, francouzštině, angličtině, portugalštině a latině, s pracovními znalostmi slovenštiny, ruštiny, ukrajinštiny, japonštiny a tagalotštiny.

O Velikonocích přinesl pozdrav zhruba v šedesáti jazycích a navštívil 129 různých zemí – více než kterýkoli jiný papež v historii.