Obtížnosti tlumočení u notáře

Je evidentní, že na úřadech vyžaduje tlumočení něco navíc. Má vysoké nároky na exaktní výkon a zároveň na absolutní porozumění obou stran. Po překladateli je v takové situaci požadována znalost odborného názvosloví a orientace v dané problematice. Je tedy třeba, aby měl dostatek času předem se na tlumočení připravit. Přečtěte si i o dalších specialitách tlumočení u notáře.

Činnost soudního překladatele

Během úředních jednání, kterým je přítomen cizí státní příslušník, je možné jednat jenom v češtině – tak to alespoň říká zákon ČR. Stát proto svou pravomoc přenáší v průběhu soudních jednání, úkonů na policii nebo svatebních obřadů s občany cizích států na soudní překladatele.

Povinnost zajistit tlumočení soudním překladatelem (nesprávně označovaným jako soudní tlumočník) nastává taktéž během notářských zápisů, vzniku nové společnosti či podpisu kupních smluv u notáře (advokáta). Poměrně obvyklé je vyžadování překladu při sepisování dlužního úpisu, na valné hromadě společnosti a v rámci dalších notářských zápisů.

Specifika tlumočení na úřadech

Tlumočení u notáře nebo na ostatních úřadech se řídí svými specifickými pravidly. Tyto zvláštní podmínky profesionální tlumočník zná a vůbec ho nezaskočí, ani nepříznivě neovlivní úroveň jeho tlumočení. Máme na mysli zvláště vyřizování přes mříž či okénko na přepážce, nekonečné čekání, mnohdy malinké prostory úřadů, spoustu ruchů okolí zapříčiněných jinými lidmi a kancelářskou technikou.

Jak se tlumočí u notáře

Během tlumočení u notáře se používá konsekutivní tlumočení. Jak to vypadá v praxi? Tlumočník překládá pár vět vždy poté, co je řečník vysloví. Překládá tedy v jistých etapách, v žádném případě současně s mluvčím. Takový druh tlumočení je sice ve srovnání se simultánním tlumočením náročnější na čas, naopak je však finančně méně náročný. Také proto, že tlumočení zvládne jenom jeden tlumočník.