Důvodem je to, že některé části světa nebyly dostatečně prozkoumány, a proto ani není známo, jaké obyvatelstvo v těchto oblastech žije a jakým jazykem hovoří. Jedná se například o oblasti jako jsou horská Nová Guinea nebo lesy Amazonie.

Více, než si myslíme

Encyklopedie Britannica například uvádí, že někde kolem 1000, číslo však v průběhu 20. století stoupá směrem vzhůru. Není to však kvůli zvýšení počtu jazyků, ale proto, že se postupně objevují a prozkoumávají nové oblasti a objevuje se nové obyvatelstvo.

Velmi průkopnické práce při dokumentování jazyků ve světě byla provedena misijními organizacemi (například Ústav jazykovědy nyní známý jako SIL International) se zájmem o překládání křesťanské Bible. Od roku 2009 byla přeložena do 2508 různých jazyků. Nejrozsáhlejší katalog světových jazyků je Ethnologue (publikovaný SIL  International), jehož podrobný seznam zahrnuje 6909 odlišných jazyků.

Víte, že většina jazyků patří do rodiny?

Rodina je skupina jazyků, které jsou příbuzné. Nejznámější je skupina indoevropských, ke kterým patří i angličtina. Vzhledem k tomu, jak jsou indoevropské jazyky rozšířené geograficky a jaký je jejich vliv na světové dění, dalo by se předpokládat, že značná část světových jazyků patří do této rodiny. Není to však pravda. Nicméně tato skupina obsahuje asi 200 jazyků.

Jazyky nejsou po světě rovnoměrně rozloženy. Stejně jako jsou místa rozmanitá, rozmanité je i rozložení jazyků. Jednou z oblastí zvláště vysoké jazykové rozmanitosti je Papua – Nová Guinea, kde se podle odhadu mluví asi 832 jazyky.

Mnohojazyčnost v Severní Americe je také známá. Měli bychom si uvědomit, že tato oblast byla mnohajazyková ještě před tím, než se na tato místa dostali Evropané. V minulosti se zde používalo více než 300 jazyků, z nichž polovina již zanikla. Alespoň do jisté míry však v současnosti zůstává zachováno asi 165 původních severoamerických jazyků.

Ať už je na světě jakákoli jazyková rozmanitost, počet jazyků neustále klesá, protože místní formy řeči zanikají a to především díky hlavním jazykům světové civilizace. Jakmile danou řečí nezačnou mluvit malé děti a není předávána dál, zaniká.

Situace v Severní Americe je typickým příkladem. Ze 165 domorodých jazyků mluví pouze 8 více jak 10 000 obyvatel. Asi 75 hovoří pouze hrstka starších a ostatní spějí pomalu k zániku.

Asi čtvrtina světových jazyků má méně, než 1 000 hovořících a lingvisté se obecně shodují, že během příštího století vyhyne asi 3 000 z uvedených 6, 909 jazyků.

Co se stane, když jazyk „zemře“?

Někdo by si mohl myslet, že zánik jazyka je méně znepokojující, než zánik druhu. Koneckonců jsou případy, kdy zaniklý jazyk opět ožil – příkladem může být hebrejština. Ve skutečnosti nezanikl, jen již nebyl hlavním jazykem židovského národa.

Když zemře jazyk, umírá s ním i kultura – obvykle se ztrácí komunity a tradice spojené s daným jazykem.

Jak počítat jazyky?

Do této chvíle jsme předpokládali, že víme, jak jazyky počítat, že je to podobné, jako jakékoli jiné sčítání. Většina z čísel je však věcí názoru, neboť některé jazyky jsou si natolik podobné, že je těžké je od sebe odlišit.

Mohli bychom navrhnout, že místo počítání jazyků z hlediska vnější formy se je pokusíme spočítat podle odlišných gramatik. Co však odlišuje jedni gramatiku od druhé?

Samozřejmě, že výsledky tohoto výzkumu musí být založeny na důsledném studiu rozsahu a mezích možných gramatických variací.

Pouze jedna (pohledem biologa na lidskou řeč)…

Podíváme – li se na světové jazyky, jsou různorodé, obecně z hlediska komunikačních systémů. Nicméně jsou si navzájem podobné. Lidský jazyk se liší od komunikativního chování každého jiného známého organismu v mnoha základních způsobech.

Ve srovnání s komunikačním systémem různých živočichů nám jazyk poskytuje systém, který není vázán na stimul a poskytuje nekonečně mnoho různých zpráv. Je to systém jednotek, které se kombinují hierarchicky do větších celků. Slova jsou sama o sobě bezvýznamný zvuk. Spojují se, vážou a vytvářejí fráze a věty.

Ve všech ohledech je však lidský jazyk natolik odlišný od jakéhokoli známého systému v přírodě. Pro vnějšího pozorovatele, jako je biolog, který studuje komunikace mezi jednotlivými živými bytostmi, jsou však různé druhy jazyka pouze variacemi jednoho druhu dorozumívání.