Jakými jazyky se mluví v Indii?

Indie je jednou z jazykově nejrozmanitějších zemí světa, málokdo však ví, jakými jazyky se zde mluví. Začněme několika základními fakty. Indie má 1,3 miliardy obyvatel. Je těžké si představit, že by všichni tito lidé žijící na stejném území mluvili jen jedním jazykem. Samozřejmě se jich zde používá mnoho. Nejprve byste měli vědět, že se jedná o poměrně kontroverzní téma, zejména proto, že existují různé definice toho, co představuje „jazyk“. Proto by bylo důležité pochopit, že jazyk není totéž co dialekt. Jazyk reaguje na konkrétní standardizovaný kód, který má strukturu pro psaný a mluvený komunikační obsah, zatímco dialektem lze mluvit bez zahrnutí psaného zavedeného kódu, což jej vystavuje fonetickým změnám. 

 

Pojďme si to rozebrat na příkladu, kterým je latina. Dříve byly italština, francouzština a španělština různé dialekty latiny, které se upravovaly ve svých výslovnostních stylech v závislosti na geografické poloze až do bodu, kdy se po staletích staly samostatnými jazyky s vlastními dialekty.

Až 780 jazyků

Tento jazykový fenomén dokonale odráží situaci v dějinách Indie a jejího jazyka. To také vysvětluje, proč se různé jazyky v této lidnaté zemi navzájem tolik liší. Někteří říkají, že Indie má asi 450 jazyků. Podle People's Linguistic Survey of India zde existuje celkem 780 jazyků. K těmto nesrovnalostem dochází proto, že existují různé představy o tom, co tvoří jazyk, v protikladu k dialektu. Navíc v Indii existují jazyky, které jsou označovány různými jmény v závislosti na lokalitě nebo etnickém původu. Nějaký historický kontext je však vždy užitečný k tomu, aby se věci daly do pořádku a přidaly nějaký pohled. 

Jazykové Rodiny

Indické jazyky můžeme seskupit do několika jazykových rodin. Ve skutečnosti lze většinu zařadit podle svého původu do dvou rodin:

Indoárijská jazyková rodina

Toto je ve skutečnosti větev indoevropské jazykové rodiny a převládá v severní Indii, stejně jako původ asi 78 % dnešních jazyků. Indoárijské jazyky nejsou aglutinační a pandžábština je jejich tónový jazyk (jeden z mála tónových indoevropských jazyků). Na indoárijských jazycích je zajímavé, kolik vlivů získaly z perštiny, a dokonce i turečtiny a arabštiny. To je z velké části způsobeno staletími turecké muslimské nadvlády na těchto územích. 

 

Ve skutečnosti sultanát v Dillí poprvé zavedl perský jazyk, včetně jeho literární tradice, ve 13. století a pokračovalo to s Mughalskou říší od 16. století až do začátku britské nadvlády. Tímto způsobem byla perština oficiálním jazykem Říše. Dokonce i elita tehdejší společnosti ho měla jako svůj lingua franca – jazyk, který si zvolila ke komunikaci s těmi, kdo nesdíleli jejich původ – a byl vnímán jako prestižní literární jazyk pro umění a psaní. 

 

Nyní je severovýchodní Indie dnes zdaleka jazykově nejrozmanitější oblastí země, kde se soustřeďuje téměř 75 % jazyků země, což se postupem času stalo problémem. Tato dialektická variace v kombinaci s nízkou mírou vzájemné srozumitelnosti vyžaduje, aby lidé používali odlišný a oddělený lingua franca pro efektivní vzájemnou komunikaci. 

Dravidská jazyková rodina

Ta je převládající v jižní Indii a zahrnuje přibližně 73 jazyků. Mezi drávidskými jazyky byl podstatně menší vliv perštiny, protože to bylo severní území, které bylo více vystaveno a podřízeno muslimské kontrole. Dravidské jazyky jsou fúzní, což znamená, že mají méně infekcí než jazyky, které pocházejí z indoárijské větve. Jedná se o aglutinační jazyky. 

 

V roce 1856 vydal Robert Caldwell Srovnávací gramatiku drávidské nebo jihoindické rodiny jazyků. Tato práce ustanovila drávidštinu jako jednu z hlavních jazykových skupin světa.

Jakým kazykem se tedy mluví v Indii?

To je záludná otázka, protože v Indii se mluví několika jazyky. Má to hodně společného s historií země, kterou jsme již zmínili, a s různými kulturními a politickými aspekty, které ovlivnily dnešní Indii. Jednoduše řečeno, Indie má na národní úrovni dva úřední jazyky: hindštinu a angličtinu. 

 

Téměř 425 milionů lidí mluví hindsky jako prvním jazykem, a přestože ne více než 12 % hindských domorodců hovoří více jazyky, téměř 120 milionů lidí v Indii jím alespoň mluví jako druhým jazykem. Z tohoto pohledu existuje společná myšlenka, která by mohla sloužit jako příklad: říká se, že kdyby se dva neznámí Indové náhodně potkali na ulici, byla by jen 36% šance, že by si rozuměli. Šílené, že? Kromě toho má Indie dalších 22 naplánovaných jazyků a podle jejich předpisů a jazykové organizace státu si každý stát nebo území Unie může svobodně určit své vlastní úřední jazyky. 

V důsledku toho mnoho dětí vyrůstá v bilingvním prostředí. Je velmi pravděpodobné, že jejich rodiče mluví více než jedním jazykem, a i když tomu tak není, mohou být obklopeni komunitou pocházející z jiné části země, která si s sebou nese svůj vlastní dialekt. 

Většina soukromých škol hledá způsoby, jak motivovat děti ke studiu několika jazyků, a to již od začátku výuky na základní škole. 

A co psaní? 

Skripta jsou skutečně jedním z nejzajímavějších aspektů indické jazykové rozmanitosti. Podle People's Linguistic Survey of India se zde používá 66 různých písem. Většina jazyků používá písma odvozená ze starověkého písma brahmi, které je nejstarším čitelným písmem subkontinentu. V současnosti je v Indii nejrozšířenější písmo dévanágarí. Stejně jako u ostatních skript odvozených z Brahmi jsou samohlásky spojeny se základní souhláskou a tyto dvě nelze oddělit. 

 

Mnoho lidí, kteří nemluví hindsky, dokáže porozumět hindštině tak, že jsou jí delší dobu vystavení, i když nejsou schopni mluvit plynule. V každém státě se mluví několika jazyky a podle většiny průzkumů mají lidé tendenci trávit více času s těmi, kteří mluví stejným jazykem jako oni. Být vícejazyčný je poměrně běžné a dokonce očekávané.

 

Angličtina se například stává mnohem důležitější, když indoárijci komunikují s drávidsky mluvícími lidmi. Vzhledem k tomu, že je jejich rodný jazyk tak odlišný, je pro ně praktické, aby si navzájem rozuměli. V takto jazykově rozmanitých zemích jsou profesionální jazykové služby obzvláště důležité, protože umožňují, aby spolu mohli komunikovat nejen lidé ze zahraničí, ale i lidé z různých regionů stejné země.