Jeden z návštěvníků sdílí své zkušenosti: „Konverzace mezi přáteli u stolu v restauraci vedle mě by asi nejspíš nezaujala, nebýt jednoho zvláštního detailu – byla to směs zdánlivě náhodně používaných vět ve francouzštině a angličtině. Jsem však v Montrealu a zdá se, že dvojjazyčné dialogy jsou zde zcela běžné“.

 

I když přijíždíte do města s minimální znalostí o historii francouzské kolonizace a anglické vlády, plně si uvědomujete oba jazyky, kterými se zde hovoří. Asi jste však netušili, že lidé během hovoru používají oba najednou. Samozřejmě, že ne vždy to je pravidlem. Většinu času spolu komunikují v angličtině nebo francouzštině.

 

Jednou jsem se usadil v kavárně, objednal si café au lait a hledal místo, kam se posadím a budu si chvíli číst. Zaslechl jsem rozhovor mezi dvěma studenty – Michaelem a Cedrickem. Oba se narodili v Montrealu, ale každý měl jiný mateřský jazyk.

 

Michael pochází z rodiny anglofonní, ale jako dítě jej rodiče přihlásili do frankofonní školy, aby se dozvěděl více o jazyce, kterým mluví většina obyvatel města.

Před nástupem na vysokou školu se rozhodl přestoupit na školu, kde se mluví anglicky.

Cedric na druhou stranu vyrostl v rodině mluvící francouzsky a vždy studoval ve frankofonní škole. V jeho případě byla angličtina cizím jazykem. Chtěl se naučit anglicky a proto tak zkoušel hovořit s anglofonními přáteli.

Oba chlapci shodně tvrdili, že nemají problém plynule střídat oba jazyky během hovoru. Výsledkem je pak Franglais – směs francouzštiny a angličtiny.

Podle sčítání lidu z roku 2011 mluví více než polovina obyvatel Montrealu oběma jazyky: Převažují mladí lidé ve věku od 15 do 24 let.