Korejština vs čínština, který jazyk je jednodušší se naučit?

Jižní Korea a Čínská lidová republika jsou dva velmi relevantní hráči na mezinárodní scéně. V posledních desetiletích se dostali na vedoucí pozici jako technologičtí inovátoři, stále rostoucí kulturní ovlivňovatelé a průmyslové velmoci. Vzestup K-popu motivoval tisíce amerických náctiletých a mladých dospělých, aby navštěvovali kurzy korejštiny, ať už po škole, nebo jako součást svého vysokoškolského vzdělání. Ve skutečnosti mezi lety 2013 a 2016 vzrostl počet vysokoškoláků, kteří navštěvují hodiny korejštiny, o 14 %.

 

Na druhou stranu čínská průmyslová moc přiměla mnoho mladých odborníků vidět svou budoucnost v této asijské zemi. V důsledku toho mnozí (například British Council ve své zprávě „Jazyky budoucnosti“) tvrdí, že mandarínská čínština bude jedním z jazyků budoucnosti. Provedeme si srovnání těchto jazyků, analyzujeme korejskou a čínskou gramatiku, výslovnost a psaní. Na závěr se pokusíme rozhodnout, který jazyk by se mohl snadněji naučit.

Psací systémy

Jednou z nejnáročnějších částí učení čínštiny je práce s logogramy. Čínské logogramy obvykle odpovídají slabikám nebo morfémům (nejmenší smysluplné jednotky v jazyce). Čínský mluvčí potřebuje rozpoznat pouze 1500 až 2000 znaků. Vysoce vzdělaný Číňan obvykle zná asi 8 000 znaků, pouze zlomek z celkových 50 000 znaků jazyka.

 

Polyglot Steve Kaufman vysvětluje, že když se snažil naučit čínsky, rozhodl se začít s 1000 nejběžnějšími znaky. Používal kartičky a cvičné sešity pro školáky, aby si na tyto znaky zvykl a naučil se je psát. Často se doporučuje, aby ti, pro které je učení jazyků trochu složitější než ostřílení polygloti jako Kaufman, by měli dát přednost tomu, aby se naučili rozpoznávat a číst tyto znaky před tím, než se naučí je psát.

 

Korejština ze své části nemá znaky představující slabiky nebo morfémy, ale to, co známe jako písmena. Každý znak se rovná písmenu. Hangulská abeceda je mnohem méně skličující než její čínský protějšek, s pouhými 24 fonémy: 14 souhláskami a 10 vokály.

Syntaxe a gramatika

Čínská gramatika je mnohem přísnější a přímočařejší než její japonské a korejské protějšky. Na druhou stranu čínské věty mívají strukturu předmět-sloveso-podstatné jméno, na kterou je zvyklý každý angličtinář. To neplatí pro korejštinu, která má mnohem spletitější gramatiku, která je velmi podobná japonštině. Honorifikáty, konjugace a částice (které určují roli slova ve větě) mohou ztížit uchopení korejské gramatiky.

 

Na druhé straně korejština má „합성어 (hapseongeo)“ , složená slova nebo skupiny slov.

 

Slovní rodiny jsou série slov, které sdílejí určitý prvek, a proto je lze snadno předvídat. Jak uvádí blog o výuce jazyků „90-Day Korean“ ve svých tipech, jak se rychle naučit korejsky, jasný příklad lze nalézt, když mluvíme o jazycích. Korejsky se použije pro „japonský jazyk“ slovo „일본어 (ilboneo)“ .

 

„일본 (ilbon)“ znamená „Japonsko“. Pokud chceme změnit „Japonsko“ na „ japonský jazyk “, stačí přidat slabiku „어(eo)“. Řekněme, že místo toho chceme odkazovat na němčinu. Německo je „독일 (dogil)“. Proto je „německý jazyk“ „독일어 (dogireo)“ .

Výslovnost

Hangul má v psaní i výslovnosti velmi podobnou logiku, na jakou je zvyklý rodilý mluvčí románského nebo germánského jazyka. Ale kromě toho, jak náročné je dešifrovat, jak každý znak zní, bychom neměli zapomínat, že čínština má čtyři intonace (a navíc neutrální). A s každou intonací se význam a záměr mění. To mimo jiné nastavuje velmi vysoký práh plynulosti pro čínské překladatele a tlumočníky. Zatímco korejští poskytovatelé překladatelských služeb by měli mít vždy vysoký stupeň obeznámenosti s jazykem, nekvalifikovaný čínský překladatel nebo tlumočník špatně interpretující intonaci by mohl učinit špatný překlad.

Korejština vs Čínština: Který z těchto jazyků je nejjednodušší se naučit?

Závěrem lze říci, že systém psaní mandarínské čínštiny je mnohem složitější než jeho korejský protějšek. Hangul se učí mnohem snadněji než Hanzi. Ale zatímco čínská gramatika je spíše předvídatelná a stabilní, korejská gramatika má některé další vrstvy obtížnosti. Tyto problémy lze překonat rozpoznáním vzorců, které existují v korejštině stejně jako v jakémkoli jiném jazyce.

 

Na druhou stranu je korejská výslovnost mnohem předvídatelnější a přímočařejší než výslovnost čínského jazyka, který zahrnuje tóny, které ovlivňují záměr a význam věty a mohou být obtížně zvládnutelné. Zatímco mandarínská čínština má čtyři tóny, dialekty jako Lukang Township Taiwanese mají až osm.

 

Obecně lze říci, že bychom mohli tvrdit, že korejštinu se anglicky mluvící učí snadněji než mandarínskou čínštinu. Ale to je velmi relativní. Například americký Institut zahraničních služeb přiděluje mandarínské čínštině a korejštině stejnou úroveň obtížnosti. Oba jazyky jsou v kategorii čtyři. To znamená, že pro anglicky mluvící je výjimečně obtížné se oba naučit.

 

Pokud však přijmete výzvu naučit se jeden (nebo oba) z těchto krásných jazyků, objevíte dvě bohaté a fascinující kultury, poznáte nové lidi a možná dokonce získáte profesionální příležitost svých snů.