Analytické jazyky

Analytický jazyk, který můžete znát rovněž pod označením izolační, je takový jazyk, u nějž jsou gramatické funkce podpořeny zejména různými pomocnými slovy. Například se může jednat o spojení s předložkami. Do této skupiny jazyků patří kupříkladu angličtina. Mezi analytické jazyky se počítají i takzvané amorfní jazyky, u nichž najdete pouze morfémy, nikoliv afixy, jinak řečeno, slovíčka v podstatě splynou se slabikou. Při určování morfémů je velmi podstatná intonace řeči, vztahy související s gramatikou zase určuje slovosled, případně doplňující slova. Nové slovo se zde vytvoří složením. Mezi amorfní jazyky se počítá například vietnamština, hovoříme o skupině velmi malé. Dříve sem patřila rovněž čínština, ta ale byla modernizována.

Syntetické jazyky

Pro syntetické jazyky je typické, že využívají skloňování, časování a ohýbání slov, někdy se nazývají též afigující. Jako vhodného zástupce této skupiny si můžeme uvést aglutinační jazyky, což jsou jazyky typické hromaděním afixů, například v podobě přípon s funkcemi. Jako zástupce této skupiny si můžeme jmenovat například finštinu, maďarštinu nebo moderní čínštinu. Typ aglutinačních jazyků patří k vůbec nejrozšířenějším po celém světě, vyznačuje se mimo jiné značnou variabilitou používání afixů, či sufixů neboli přípon. U některých takových jazyků dominuje zase používání prefixů, tedy předpon. Předpony a přípony mohou mít svou značnou důležitost i z hlediska tvorby věty a větných funkcí, stejně jako kořenového morfému. Prakticky to znamená, že jediné slovo v daném jazyce může mít význam celé věty v jazycích jiných. Tato varianta se nazývá polysyntetická a patří do ní hlavně jazyky a dialekty Indiánů, Inuitů, obyvatel Kamčatky a Čukotky.